historie a památky města

Město bylo založeno Přemyslem Otakarem II. v roce 1265. Z této doby se zachoval čtvercový půdorys náměstí, směr hlavních ulic, parcelace jednotlivých domů a samozřejmě tvar vnitřního města daný hradbami.Ty byly postaveny za vlády Karla IV., právě tak jako kostel sv. Jakuba, dosahovaly výšky až deseti metrů a po obvodě byly zesíleny 19ti půlválcovými věžemi. Kromě nich byly součástí hradebního pásu nižší parkánové zdi, vodní příkop a val s dřevěnou palisádou. Dodnes se kromě čtyř městských bran (Limberské, Litomyšslské, Starohradské a Kamenecké) dochoval celý 1220 m dlouhý hradební pás včetně všech věží. Gotické období mělo pro Poličku zásadní význam. V této době vznikla základní koncepce města, která se v hlavních rysech do dnešních dnů nijak nezměnila.
Vzestup města v době renesance a na něj se vážící větší stavební aktivita byly přervány velkým požárem v roce 1613. Na tuto katastrofu nedlouho potom navázala třicetiletá válka, během níž bylo město prakticky vysídleno. Z této bezútěšné situace se dostávalo jen velmi pozvolna.
Ke skutečnému zlepšení hospodářské situace došlo až na přelomu 17. a 18.století. V letech 1727-1731 vznikl monumentální 22 m vysoký morový sloup, který město objednalo u významného litomyšlského sochaře Jiřího Pacáka. Na návrhu se pravděpodobně podílel i František Maxmilián Kaňka. Vrcholem barokní přestavby města bylo přebudování radnice, připsané témuž významnému architektovi. Mohutná dvoupatrová budova byla v letech 1739-1744 vystavěna na místě starší předchůdkyně, z níž se zachovala pouze gotická věž, situovaná do středu novostavby. Vznikla i nová kaple prostupující dvě patra, která byla v roce 1751 zasvěcená sv. Františku Xaverskému. Společně se dvěma kašnami se sochami sv. Jiří a sv.Michala, které vytvořil také Jiří Pacák, a morovým sloupem je citlivě zakomponována do prostoru náměstí a s barokními štíty a fasádami měšťanských domů tak vytváří jedinečnou barokní prostorovou kompozici.
Významným zlomem byl rok 1845, kdy město znovu vyhořelo. Z 237 zděných domů požár přečkaly pouze čtyři. Barokní tvář města prakticky zmizela, neboť jeho obnova probíhala v klasicistním slohu. Klasicismus a požár přinesl Poličce další architektonickou jedinečnost - soubor vyřezávaných dveří a vrat, jenž nemá díky bohatosti forem a jemnosti provedení obdoby v celé republice. Můžeme vysledovat asi 12 různých typů, což je počet shodný s počtem poličských truhlářů doloženým k roku 1835. Nejčastěji objevující se motiv je klasicistní motiv slunce, který je někdy proveden v akantových listech nebo naznačen vyskládanými prkny. Častý je také motiv slunce rotujícího. Dodnes se z celkového počtu 85 kusů dochovalo 35, lze proto jen doporučit příjemnou procházku po starém městě spojenou s objevováním těchto řezbářských skvostů. Požárem byl vážně poškozen i kostel sv. Jakuba, který musel být stržen a na jeho místě byl v letech 1853-1865 postaven v novogotickém slohu kostel dnešní. Autorem projektu byl Antonín Vach, který úzce spolupracoval s východočeským architektem Františkem Schmoranzem. Ve věži tohoto kostela se o několik let později 8.prosince 1890 narodil Bohuslav Martinů.
V nově budované čtvrti z dob první republiky stojí za shlédnutí dva soubory rondokubistických činžovních domů z let 1923-1924, jejichž autorem je Václav Flégl a Masarykova škola, dokončená v roce 1928. Autorem tohoto projektu, který se již řadí k funkcionalistickému slohu, je architekt Bohuslav Šmíd, který v Poličce pracoval od roku 1921. Díky němu je zde funkcionalistická architektura hojně zastoupena (Šmíd postavil prakticky celý areál nemocnice, nárožní dům čp.2 a 3 v Riegrově ulici a již zmíněné Masarykovy dívčí a chlapecké školy). Jeden z vrcholů jeho díla představuje vlastní Šmídova vila, kterou nechal postavit v letech 1933-1934 v ulici E.Beneše čp.483. Sestává z citlivě prokomponovaných, navzájem se pronikajících kvádrů, které autor ještě odlišil barevným a povrchovým řešením – kombinací břízolitové omítky a řežných cihel. Harmonicky působící dům ještě doplnil dvojgaráží, přízemním domkem vrátnice a velkou zahradou za domem, která byla bohužel v roce 1992 zničena. V roce 1987 byla vila zapsána do státního seznamu památek.

Vila B. Šmída, E. Beneše 483 - současný stav